PRAVDA O KAMBODŽI

Já jsem vám říkala, že to dopsání článků nevzdám!

Dnes mám tříletý výročí přátelství s Verčou, se kterou jsem slavila khmérskej novej rok v Siem Reapu (tj. v dubnu). Seznámily jsme se na cestovatelské seznamce během našich "kariérních pauz". Jen ta její trvala celej rok. A následně jsem s ní dva roky pracovala ve firmě, kam jsem ji doporučila. Miluju tyhle náhody.

Na čem se mimo jiné s Veru shodneme, je to, že Kambodžu bychom vám jako top místo k návštěvě nedoporučily. Ba naopak (ba vždycky říkávala babička - dost mě překvapuje, že jsem to použila ve větě - asi poprvé a naposledy:).

Předem bych ráda upozornila, že je to velice subjektivní pohled nízkonákladové batůžkářky. Kromě Verči mi dal ale za pravdu i další zcestovalý kamarád Honza a jeho slečna, se kterými jsem se původně měla v Kambodži taky potkat. Po několika měsících žití v Thajsku cestovali přes Kambodžu do Vietnamu. Na poslední chvíli mi napsal, že se neuvidíme. Byl prý Kambodžou tak znechucen, že se rozhodl tam pobyt zkrátit a utéct do Vietnamu. Proč?


Lidi se vás tady snaží maximálně ojebat.

Po Indii jsem si myslela, že mě nemůže nic rozházet. Až na Kambodžany. Jejich přístup, zákaznickej servis a úroveň angličtiny (říkají jenom YES na jakoukoli otevřenou otázku nebo vás raději ignorují).

Říká se, že v hlavním městě Phnom Penh si máte držet kabelky v tuktuku těsně při sobě. Tuktukáři a jejich ceny jsou kapitolou pro sebe. Za cestu z letiště do Phnom Penhu si účtují 9 dolarů. Celodenní tuk tuk po Angkor Watu bude okolo 20 dolarů. Což dohromady s jednodenním vstupným do něj, který se zdražilo z 20 na 37 dolarů (lístek lze koupit jen na místě), není pro baťůžkáře zrovna low cost záležitost. A tak jsme jely do Angkor Watu a po něm na kole, co jsme si pujčily za dolar a půl (což jsem usmlouvala ze tří dolarů ve svým moc fajn hostelu I bed hostel).

Obecně jsme v Siemp Reapu najezdily na kole na výlety okolo 20 - 30 km denně (lotosová farma, farma na hedvábí*, Tonle Sap lake). 

Co považuju za svůj největší vyjednávačský úspěch je usmlouvat v restauraci v Angkor Watu oběd ze 7 dolarů na 2! Ty dva předešlý měsíce v Asii se na mě značně podepsaly.

*Krokodýlí farmu prosím vynechejte. Jak jsem se poté dozvěděla, ti se tam chovají jen na peněženky. Obecně už prý krokodýli v Kambodži moc nejsou. Jak říkal můj tuktukář: my jsme je totiž všechny snědli.


Co ušetříte na ubytování, dáte za jídlo a dopravu.

Co se týče cen obecně - ubytování je tu levný. V Battambangu jsem spala v božím hostelu Here be dragons (bez klimatizace) za 3 dolary. Jinak seženete klimatizovanej klidně za 6. Kambodža je pro mě smutná v tom, že jste situováni v naprosté bídě, kde je ovšem kontrastně za rohem krásná ultra hipstr kavárna, nebo celá kavárenská ulice, obvykle vlastněná Francouzi, Australany nebo Američany, kde si koupíte bagel za 3 dolary (btw za tři dolary vás místní na trhu taky ostříhají, jako mě). A všichni turisti bohužel směřujou pouze sem, a že jich v Kambodži rozhodně není málo! Jinam to ani moc nejde. Pokud vám tedy doteď chyběla v Asii Evropa, jeďte do Kambodži.

Další kontrast a zklamání pro mě bylo Sihanoukville, jóga a party místo, kam se jezdí sjíždět a ožírat především partičky mladých seveřanů.

Abych nebyla ale tak přísná a zlá, musím říct, že doteď s láskou vzpomínám nejvíc na výborný khmérský zeleninový kari (učila jsem se ho dělat na kurzu vaření v Battambangu). A studenou khmérskou kávu, která chutná jako čokoláda.

Taky si od tam určitě dovezte pepř z farmy u pohodové rybářské vesnice Kampot. Já nemohla, páč jsem měla jen 7 kilo. Ale jestli tam i po přečtení tohoto článku zavítáte, myslete na mě a vemte toho pepře víc :).


U dopravy počítejte běžně s 2 - 5hodinovým zpožděním.

Jak jsem zmínila, pobyt v Kambodži byla zatím moje největší životní zkouška trpělivosti a toho, jestli zvládnu nedat někomu pěstí ani po 18hodinové cestě autobusem z Sihanoukville do Siem Reapu. Ta cesta totiž měla trvat hodin 10.

Detailní popis, jak probíhá cestování místními občas klimatizovanými dopravními prostředky najdete níže v zápisku z mého facebookového deníčku:

Rikala jsem si: Jasne, rikate deset, bude to dvanact, me nedostanete. Dostali. V autobuse jsem nakonec stravila 18 hodin! Jak se to stalo? 

1. Probiha pick up "zdarma", to vypada tak, ze cekate 30 minut na tuk tuk, aby vas nakonec odvezl o 500 metru dal, na misto, odkud jste prisli. 

2. Kambodzani maji tisic prodejen jizdenek, ale jak uz vime, vsechno se pak centralizuje u jednoho prodejce, neznamo jak, jelikoz zadny elektronicky system overujici kapacitu autobusu neexistuje. Proste se nekam zavola (nebo se predstira, ze se nekam vola) a vypisou vam jakysi papir a vy platite. 

3. Papir pote menite u prodejce cislo 2 na dalsi papir. Ten vam jeste petkrat v prubehu cesty nejaci lide zkontroluji. Takze moje rada: nikdy ho nevyhazujte nez dojedete na misto! V mem pripade pri ceste z pariciho turistickeho pristavniho mesta Sihanoukville na jihovychode do Battambangu na severozapade je ale mozna i vymena jizdenky tretiho radu, kdyz vam pet minut po vyjeti autobusu ridic oznami: Hele, mame problem. Musite si vsichni vystoupit a vase jizdenky vymenit za nove jizdenky. Tzn. vybalit si sve boty z igelitoveho sacku, ktery jsem myslela, ze je na zvraceni, a vyskocit ven. Jedu totiz "night sleeper luxury hotel busem" v nemz najdete jednoluzka, dvojluzka a dokonce i polstar s dekou. Kdy ho prali naposledy nechci vedet. Na mou opakovanou otazku proc (proste se nikdy nepoucim) je mi receno, ze proto, ze nevi, kdo kam jede a kolik nas je. Na muj navrh, proc to proste nespocita, nereaguje. To by ovsem vysvetlovalo, proc se v jednom autobuse sesli lide smerujici do Phnom Penhu, Siem Reapu, Battambangu, ale dokonce i Bangkoku a Ho Ci Minu, vse na ruznych svetovych stranach. Pan smerujici do Ho Ci Minu mel opravnene obavy a proto neustale opakoval: This bus? Are you sure? Are you really sure? No a stalo se to, ze jsem se po dvanacti hodinach spolu s ostatnimi zmatenymi probudila v Siem Reapu (kamz jsem chtela jet az pozitri). A mela jsem si po noci poslouchani troubeni a kambodzskeho disca a nesmyslnych hodinovych zastavkach vsude mozne presednout na bus, ktery pojede DVE az TRI hodiny do Battambangu. Chvili jsem zvazovala, zda v Siem Reapu nezustat jako ostatni nasrani spolucestujici, ale rekla jsem si, ze ty tri hodiny uz nejak preziju. Tri jo, SEST ne, museli jsme se po ceste totiz stavit pro vajicka a dalsi vecicky pro pripravu khmerskeho noveho roku.

U sirotčinců si dejte bacha, občas je to pračka peněz.

Co se týká mého plánovaného dobrovolničení v Kambodži - žádný nebylo. Ne proto že bych nechtěla, ale proto, že si vzpomněli, až když jsem tam byla, že kvůli oslavám nového roku mají vlastně v tu dobu zavřeno. Každopádně, moje tři kamarádky byly zcela nezávisle na sobě dobrovolničit zde a doporučují (spousta sirotčinců v Kambodži je totiž docela šmelina, takže dobře vybírejte).


Sečteno a podtrženo:

V Kambodži jsem utratila za ty dva týdny nejvíc z celé Asie. Neříkám, že tam nemáte jezdit. Ale být vámi, tak tam jedu s tímhle očekáváním, a ne s tím, že to bude moc low cost přátelský punk jako třeba na Srí Lance. Podívala bych se jen na Angkor Wat a třeba tři hodiny vzdálený vesnický Battambang, popřípadě se zajeďte podívat do Kampotu a vykoupat až na snový azurový Koh Rong (Samloem). Jen bacha, nejsou tam bankomaty, je tam ostrovní přirážka a jen slaná voda. Prý si s ní nemáte ani čistit zuby (já si je s ní čistila a cajk). Ale možná tam ze Siem Reapu být váma spíš poletím.


PS: Pro pobavení - toto mi poslala maminka v den příjezdu do Kambodži e-mailem:

"Tohle psali na internetu: Situace v Kambodži se během posledních let dosti zlepšuje. Riziko přepadení nebo ublížení na zdraví stále přetrvává, hlavně v nočních hodinách nebo na odlehlých místech. K cestování na odlehlejší místa se doporučuje využít služeb cestovních kanceláří nebo průvodců i z toho důvodu, že Kambodža je i jednou z nejvíce zaminovaných zemí, obecně tedy platí, že turisté by se nikde neměli pohybovat sami."