MEXICOVID
Kamarádka přejmenovala můj blog na Kdykoli jindy, jen ne teď. Bohužel až po tom, co mě namotivovala koupit si s nimi letenku do Mexika. Poprvé v životě jsem vlastně ani nechtěla. Na listu pro bylo jen: kdy jindy se nám podaří vzít si stejně dovolenou v téhle skvělé partě lidí? Na straně proti: moje preference Jižní Ameriky, covid, drahý letenky, možnost, že nás ani nevpustí do země, možnost, že nám nedovolí přeletět z jednoho mexickýho státu do druhýho, velká možnost, že nám zruší zpáteční let, že si některá z nás čtyř zapomene umýt ruce a budeme pozitivní, a že tu z nějakého výše zmíněného důvodu uvízneme.
Co jsme měly vytištěno po přečtení informací na mzv o tom, jak nás dost možná ani nevpustí do země a zabaví nám mobil při čekání na repatriační let?
Aneb jak správně podotkla Katka: "Vypadá to, že si s sebou budeme muset vzít i úmrtní list, aby nás tam pustili."
všechna (fejková) ubytování
zpáteční letenka
zvací dopis
itinerář na celou cestu
potvrzení o zapůjčení auta
výpis z účtu (500 dolarů)
cestovní pojištění
formulář pro vstup
(PCR ani antigen test nebyl potřeba)
Co jsme potřebovaly v Mexico City na letišti pro vstup: pas a zodpovědět ústně dvě otázky.
Co jsme potřebovaly v Cancúnu na letišti: ani ten pas.
Letěly jsme z Prahy do Mexico City přes Frankfurt s Lufthansou (27. 1. - 14. 2. 2021).
Z Mexico City do Cancúnu (let mezi státy se dá sehnat za 400 - 1000 Kč, doporučujeme Aeromexico).
Co jsme se tam naučily?
Nemusíte umět malou násobilku. Kurz pesa ke koruně je víceméně 1:1.
Je tu levno. Jedno tacos stojí 15 Kč. Nejlepší je cochinita s trhaným vepřovým masem. Nejlépe chutná na pofidérních pouličních stáncích.
Pivo je levnější než voda. Když si máš dát v restauraci Coronu za 25,- nebo vodu za 30,-, tak co si asi vybereš? Pivo ti obvykle donesou s limetou a solí. Nebo si můžeš v supermarketu Oxxo koupit pivo Sol, kde už limeta a sůl je. Případně i tabasco. Pivu s limetou, chilli, kořením a rajčatovým džusem se říká Michelada.
Auto stojí okolo 1000,- na den. My ho měly z dost možná neautorizované půjčovny za 800,-. Benzín je levnej. 20 Kč za litr. Na každé benzínce je asi 10 zaměstnanců, kteří vám vždy natankují a umyjou okna. Mezinárodní řidičský průkaz po nás nikdy nikdo nechtěl.
Vegetarián v Mexiku moc neuspěje. Bude muset jíst quesadillas každý den jako Štěpánka. Zato celiak jako Venda bude nadšenej. Kukuřičná mouka kam se podíváš. Nejdřív budeš tvrdit, že mexická kuchyně je nejlepší. Barevná, šťavnatá, křupavá, svěží. Ideální kombinace. Už nebudeš jíst nikdy nic jinýho. Zhruba 10. den se ti bude chtít z vůně kukuřičné mouky zvracet a budeš si přát jen samotnou rýži s guacamole. Jako Štěpánka.
Kilo avokáda tady stojí asi jako jedno u nás. Náš řidič říkal, že to jí jako jablka. Prý mají i avokádovou a tequilovou zmrzlinu. Jejímu hledání jsem zasvětila celý pobyt. Nenašla jsem. Vyfoť mi ji, jestli si dáš!
V každé vesnici je kostel. A hned vedle něho basketbalové hřiště. Což je trošku překvapující, když má průměrný Mexičan 160 cm a 100 kilo. Manžela jsme tu tedy nanašly.
K snídani si dej chilaquiles (tortilla chips s vajíčkem, horou omáčky a sýrem). K obědu tacos ze stánku. Všechny druhy a na to zelenou omáčku. Ta moc nepálí. K večeři enchiladas (palačinky s kuřecím masem a tunou zelené (verde) nebo červené (rojo) omáčky). Až už to nepůjde, dej si marquesitu (křupavá palačinka s kondenzovaným mlíkem a sýrem), elotes (vařená kukuřice s majonézou a sýrem), caldas (kuřecí vývar), pozole (fazolová polívka). Pozor, neplést s pozol. To je ledový kukuřičný kakaový nápoj. Chutnala nám horchata (rýžový nápoj se skořicí) a jamaica (řekněme něco jako ibiškový rybízový džus). Důležité: Margarita za 60 Kč!
Bez čtečky QR kódů tu moc s meníčkem neuspěješ. Simka s 5G dat tě na letišti přijde cca na 500 Kč. Ale je lepší mít pesos než dolary, jinak tě tam ošidí jako Kateřinu.
Prakticky cokoli, co si tu koupíš na sobě bude mít nápis, že to překračuje doporučenou dávku cukru, sodíku a kalorií. Bílý jogurt bez jakýhokoli sladidla v supermarketu spíš nenajdeš.
Pokud tu má někdo psa, je to pit bull. Když s sebou máš psa jiné rasy, všichni vás budou zbožňovat. Jako jediný muž, který s námi chtěl jet. Pes Vajt.
Covid na Yucatánu jako by zdánlivě nebyl. Poznáš to jen tak, že venku nosíš roušku. Nebo nenosíš. V Tulumu (mexické hipster Bali) je to tak 50/50. Když jsme tam byly, Yucatán byl oranžový. To znamenalo, že restaurace byly standardně otevřeny, většina památek taky. V Mexico City byly při oranžové otevřeny jen posezení venku s omezenou kapacitou. Je dobrým zvykem, že ti při vstupu kamkoli stříknou do obličeje a na oblečení dezinfekci a změří teplotu.
Taky jste slyšeli tu historku, jak je Mexiko nebezpečný a běžně sedíte v kavárně a vedle vás někoho zastřelí? Já jo. Tak to se nám nestalo. Kromě toho, že nám v Palenque na každým rohu nabízeli houbičky, jsme drogový kartel nikde nepotkaly. Určitě bych se neprocházela sama večer po centru Mexico City a nechodila tam do nedoporučovaných ulic, ale jinak jsme pocit nebezpečí nezažily. Jen na odběrových místech při PCR testech (v Mexiku stojí okolo 2500,-).
Ber Uber. Moc levnej. 30 minut vyjde okolo 100 Kč. Ale ani taxík není o moc dražší, jen se budeš zbytečně dlouho dohadovat. A když neumíš španělsky, tak to máš obecně dost blbý. Jako já. Naštěstí mám chytrý kamarádky.
Poslední moudro na závěr. Měli byste vědět, že v Mexiku nepoužívají štětky na záchod. Toto je od teď náš velký business plán.
Jaký byl náš (ne vůbec promyšlený) itinerář?
Cancún (2 dny). V podstatě velká zóna hotelů a shopping center. Nejkrásnější pláž je prý Playa Delfines. Říkal náš taxikář. Cancún je amerických rozměrů. Pokud se někam chcete dostat pěšky, musíte věřit, že jste nesmrtelní a sebevražedně přebíhat přes několik silnic.
Isla Mujeres (2 dny). Lodí jsi tam z Cancúnu za 30 minut a zpáteční jízda i s kapelou tě vyjde na 400 Kč. Tvrdí, že na délku má 8 km, ale my jsme ho celý přešly asi s 12 km v nohách, až na cíp, kde jsou útesy, velká socha ještěrky (kterých uvidíte naživo hodně hlavně u ruin Tulumu) a bohyně plodnosti Ixchel. Nejlepší pláž je prý Playa Norte. Doporučujeme Balu hostel.
Tulum (4 dny). Nejvíc insta město. Jsou tu jen krásní lidé a jezdí na azurových kolech. Boho hotely u nádherných pláží. Ruiny (my jsme tomu říkaly pyramidy, místní ruiny) jsou přímo u boží pláže. Na každým rohu tam jsou podzemní i otevřený cenotes (jezera). My vybraly Cenote Calavera. Vstupný mělo být 100,-, ale nakonec jsme platily 250,-. Největší zábava, kromě proskočení dírou do cenoty a koupání s netopýry, je dívat se, jak kluci natáčí stokrát insta holky, jak lezou do vody, ale nikdy do ní nevlezou. Další zážitek byl ceremoniál Temazcal, neboli potní chýše, neboli sauna s rituálem. Na tu jsme si vybraly Yaxchen cabanas y cenotes s Aruma soundhealing. Měly jsme 3hodinový rituál jen pro sebe a každou stál 1000 Kč. Doporučujeme, ale pouze vážným zájemcům. Chodí se tam zemřít a znovu narodit.
Chichén Itzá. Z Tulumu jsme si udělaly denní výlet na chicken, jak říkám já, čičen, jak říkají ti, co umí španělsky, krásnou UNESCO pyramidu. Vstup je cca 500,-. Bez průvodce je to ale vyhozený vstupný. Budou vám ho nabízet na 1,5 hodiny za 900,- pro skupinu. My usmlouvaly 45 minut rychlovýkladu za 600,-. Díky mayskému průvodci Emiliovi teď víme, proč před pyramidou všichni tleskají, kde se dělaly lidské oběti a jak se hrál sportovní turnaj, po kterým kapitánovi vítězného týmu sťali hlavu.
Valladolid. Do tohohle koloniálního městečka jsme se stavily po cestě. Chtěly jsme se vykoupat v místní cenotě Zaci, ale byla zavřená. Jak říká Vendy, v Mexiku nikdy nevíš, dokud tam nedojedeš.
Bacalar (2 dny). Prý laguna sedmi barev. Tak napoprvé jsme to s ubytováním netrefily a ubytovaly se v jeho bahnité části. Jezero je obrovský, takže vybírejte pořádně, abyste fakt byli u té azurové barvy ze sedmi.
Palenque (4 dny). Naše místo zaslíbené. Každá cesta je cíl díky džungli a výhledům. Konečně kopce (do té doby jen rovina). Dokonce i náš hotel je cíl. V Cabanas Safari žijete s pávy a rodinou opic. Nedaleko je mexický Angkor Wat. Pro smysluplný zážitek opět doporučujeme průvodce, tentokrát hledejte Ernesta a pozdravujte ho. Navštivte vodopády Misol-Ha a Roberto Barrios (blíž a srovnatelný s Agua Azul, míň turistů).
Mexico City (2 dny). Chtěly jsme na pyramidy Teotihuacán, ale kvůli covidu se dalo jít jen zvenku areálu. Nicméně denní tour i s ochutnávkou tequily (teď už víme, že olizovat si sůl z ruky je lame), kterou jsme usmlouvaly na 500,- za osobu, nám to vynahradila (Majestic Tours). Fridin modrý dům byl taky zavřený, tak jsme se aspoň toulaly po parku Chapultepec a užily si nádhernej výhled na město z věže Torre Latino.
Adiós amigitas!
BONUS:
Kam jsme ještě chtěly a nedostaly se kvůli nedostatku času nebo špatné logistice:
V blízkosti: Sian ka'an (biosferická rezervace s průzračnou vodou), Calakmul (biosferická rezervace a pyramidy), Merida (koloniální město). Už moc daleko, ale pro příště: San Christobal (město v horách s původními obyvateli), Oaxaca (studentské kulturní město).
O Řízení v Mexiku:
Na internetech se dozvíte, že protože máte evidentně půjčený auto, bude vás všude stavět policie a chtít úplatky, a samozřejmě vás budou taky všude přepadávat.
Policie nás kontrolovala třikrát:
1. se nás ptali, kde máme kluky.
2. po nás chtěl strážník číslo, aby za náma mohl dojet do Palenque na mezcal (fuj, chutná jako uzený) a tanečky.
3. nám tvrdili, že jsme jeli 120 km/h v úseku, kde se má jet 80. Což si nemyslíme, ale stát se to mohlo, protože to tady neplynule přechází ze stovky na 40, ale všichni udržují tempo 120. Chtěli nám zabavit řidičák a pokutu 1500.
Tak jsme jim řekli, že nechat si můžou jen ten mezinárodní papírovej, co vypadá, že jste si ho vyrobili doma (na kterej Štěpánka čekala asi kilometrovou frontu, protože logicky v době covidu si pro něj můžou jen lidi s rezervovaným termínem, ovšem termíny žádné nejsou, takže to v praxi vypadá tak, že je před registrem řidičů punková covid party). Taky jsme chtěly platit kartou. Nakonec to vzdali.
Pravda ale je, že na silnici, kde můžete jet stovkou, jsou všude obrovský díry a na každých pár kilometrech dost agresivní retardéry, na kterých musíte jet na 0, takže máte permanentně pocit, že se vám musel už fakt urvat ten podvozek.
Naštěstí vám pan veterinář, kterej tam taky zahučel, zkontroluje (samozřejmě s rouškou i štítem) podvozek a nazná, že to je jen kapající klimatizace.
Nejmíň peněz na opravu silnic má evidentně stát Campeche.
Všichni místní vám potvrdí, že jezdit západní cestou trasu Merida - Palenque rovná se smrt. Vašeho auta minimálně.
Do pruhů pro dvě auta se vlezou čtyři, takže zhruba tak tady vypadá předjíždění všemi směry a otáčení se na dálnici.
Únor 2021