MAROKO SURF CAMP

Sbohem Maroko, máš skvělý vlny a nekonečný písečný pláže, přesto jsem se do tebe nezamilovala.

Pojďme se podívat na to, proč jsem byla největším hejtrem (svého prvního a zřejmě posledního) českého surf campu v podobě surfandtravel.cz.


Očekávání vs. realita (aka co jste si objednali z webu a co jste dostali z wishe):


1. Budete bydlet ve vile na pláži se společným obývacím pokojem, kuchyní a terasou s jógou každý den v 8 hodin ráno.

Dorazili jsme do špinavého apartmánového hotelu uprostřed staveniště, vedle hlavní silnice, bez vybavené kuchyně a povlečení. Dobře, alespoň s výhledem na oceán. No, pro některé z nás ani to ne, kluci spali ve sklepě. Předchozí skupina byla také nemile překvapena tím, že po příjezdu 3 dny nefungovala elektřina. Jóga byla dvakrát v 18 hodin na páchnoucích kobercích na polorozbořené terase, která byla zároveň veřejnou restaurací.


2. Budete v malé skupině 15 lidí s individuálním přístupem českého pořadatele.

Bylo nás 30. Pořadatel ani neznal naše jména nebo zkušenosti se surfem. A neměl zájem s námi ani mluvit, natož nás roztleskávat. I když třeba někdo zůstal brečet na pláži sám. Mezitím tam spal s chřipkou a zlomenou rukou, bez náhradního organizátora.


3. Budete mít lokální instruktory surfování, kteří mluví skvěle anglicky a budete 6 lidí na učitele. Český lektor bude na místě asistovat. Po celý den budete mít k dispozici neopreny a surfy.

Myslím, že naše učitele někdo náhodně oslovil na ulici se surfem, jestli si chtějí přivydělat. Žádná angličtina, žádná pořádná zkušenost s výukou. Střídání učitelů, kteří se nás ani nezeptali na jména. První den byli 3 lektoři na 30 lidí a úplné začátečníky nechali ve vodě samotné. Slovy jedné prvoúčastnice: "Chtělo se mi brečet." Český organizátor tam ten den vůbec nebyl. Dostali jsme sice neopreny, ale po zbytek dne už žádné surfy.


4. Každý večer bude probíhat videokoučink.

Proběhlo pár sezení, nikdo nepoznal, kdo je kdo na foťáku bez pořádného zoomovacího objektivu, který pořizoval horší videa než iPhone. Na videu jsem se našla jednou. Někteří z nás nikdy.


5. Snídaně je v ceně a vždy pro vás zabezpečíme nějaký sýr a šunku. Oběd na pláži si můžete přiobjednat (sandwich, salát/rýže a ovoce). Na večeře budeme chodit společně.

Každý den stejná snídaně: jedno vařené vejce (to je přece dost proteinu na 4 hodiny surfu denně), bageta, zelenina, jogurt, marmeláda, máslo a taveňák - vše na příděl (ti co tam zůstali dva turnusy, mají můj obdiv). Předchozí ubožejší skupina nasdílela, že měla méně a méně obsahu snídaně s tím, jak se blížil odjezd. K obědu byla vždy bageta (ten salát a rýže byli zřejmě uvnitř). Pořadatel nikdy nezorganizoval žádnou večeři. Až když mu skončil suchý únor, oznámil v našem skupinovém chatu na Facebooku (bylo mu jedno, že někteří z nás nemají FB), že za hodinu můžeme jít na pivo nebo třeba za hodinu připravit táborák. Máme si dole v obchodě koupit salám a nasbírat dřevo. Program byl obvykle ohlašován náhodným způsobem v náhodný čas a náhodnému okruhu lidí. Emaily s informacemi před cestou dostali jen někteří z nás.


Závěr

Očekávaná přidaná hodnota českého surf campu ve formě rodinné skupiny v rodinném domě se zkušeným českým přátelským surfařem, který nás bude každý den celý den koučovat a uvidíme velké pokroky, bylo jen naivní přání z wishe.

A co víc - nikdy se za nic z toho nikdo neomluvil. Takže za 0 sebereflexe, empatie, komunikačních a organizačních schopností dávám jednu hvězdičku (jelikož slovy jedné z mých nových kamarádek z campu: protože míň to nejde).


Příště zase sólo! Nebo jeďte s CK Kdy jindy. Myslím, že si ji po této zkušenosti založím. 😀


Návod na vlastní surf camp (ušetříte přes 150 euro a spoustu negativity):

  • Leťte z Vídně přímým letem do Agadiru s Ryanair.
  • Bežte dál od letiště a vemte si taxi za 200 dirhamů (20 EUR) do hodiny vzdáleného surfařského městečka Taghazout s digitálními nomády.
  • Tam si podle recenzí najděte surf camp/ubytování/školu. Některé třeba nabízí za stejnou cenu balíček i s all inclusive, neomezenou jógu (u nás v ceně jedna), odvoz z/na letiště (u nás jste si ho museli zaplatit, pokud vás nebylo alespoň 5, což mi přijde úsměvné, když vím, že na našem turnusu museli trhnout alespoň 150 tisíc).
  • Dál v Taghazout doporučujeme na jídlo i na práci Windy Bay na místní "Náplavce", dejte si tam ginger beer, poké bowls a skvělej brunch. Pro nomády na coliving a coworking je tu Sun Desk.
  • Pozor, v Taghazout není bankomat ani směnárna. Dá se platit v eurech s tím, že vám vrátí v dirhamech. 
  • Na západ slunce jděte ke Café Surf Berbere.
  • Stavte se do SkatePark Taghazout, je od tam krásnej výhled.
  • Dejte si v Café Taliouine národní jídlo tajine (dušená zelenina/maso) a k tomu silný marocký čaj (přezdívaný marocká whisky) s mátou a hromadou cukru.
  • Alkohol v obchodě ani v restauracích běžně neseženete. Překvapivě je ale v Taghazout bar Munga, kde si dáte točenej půllitr piva Casablanca za 70 dirhamů (cca 150 Kč) a otevřený je až do rána. Hašiš kdekoli snad asi ani nemusím zmiňovat.
  • Surfovat jsme chodili na Imourane beach, ale dá se hned u městečka na Taghazout beach, případně i při západu slunce u Café Surf Berbere. Pro velmi pokročilé Anchor Point.


Případně zkuste Imsouane, minimálně na denní výlet, je to ještě menší surfařská vesnička s nejvíc surf chill vibem (jak já nesnáším tohle slovní spojení, ale nedá se to bohužel líp popsat) a 6. nejdelší vlnou na světě. Hodinu od Taghazout na sever. Tam jsem dostala doporučení na český surf house Mama Africa, a jako krásná surf vila na pláži vypadala Imi Bay Surfhouse. Na brunch skočte do O Happy Bay.


PS: Pozor, pro odlet z Agadiru musíte mít vytisknutý boarding pass, zavazadlo vám Ryanair zváží a změří (opakovaně) a pas vám zkontrolují co každých 100 metrů.

PS 2: Na konci února bylo okolo 20 stupňů, večer 10, větrno, slunce spalující jak blázen a voda má 16 stupňů (takže moje oblíbená hláška byla: Bez péřovky (a padesátky na obličeji) nikam nejdu!)

Chokran a salam aleikum! (Díky a čau)


Únor 2023