Na co jsem přišla za dva měsíce v Jižní Americe

1,5 měsíce v Peru, 2 týdny v Bolívii a 1 týden v Chile. Proč takovej nepoměr? Chtěla jsem hlavně do Peru a dělat tam "slow traveling" a moc neplánovat, ale zároveň toužila vidět největší solné pláně na světě v Bolívii. No nakonec bych to udělala celý jinak. Co jsem zjistila na cestě, co mě šokovalo, best practices, fuckupy a rady nad zlato jsou tu!

Vyhraď si aspoň 3 měsíce, ideálně 6

Kdybych tohle plánovala znovu (a že jsem to neplánovala vůbec), koupila bych si jednosměrnou letenku do Kolumbie (ne zpáteční do Peru - a hlavně ne s přestupem v Paříži), vyhradila bych si tři měsíce a vzala to přes Ekvádor do Peru a z Peru u Titicaca do Bolívie a z Bolívie přes Salar Uyuni do San Pedro de Atacama v Chile a od tam přeletěla do Santiago de Chile (a letěla zpátky od tam). A nebo si vzala pauzu delší a ze Santiago de Chile bych pokračovala do Mendozy (minimálně na otočku, je to zhruba 3 hodiny autobusem) v Argentině a pak dál až do Patagonie (pokud bych na to měla dost peněz) a následně skončila u vodopádů Iguazu. Stačí když si vyhledáš Gringo trail, tam najdeš různý baťůžkářský trasy. Plus jak víme z minula, když odcestuješ na dýl než 6 měsíců, nemusíš v ČR platit zdravotní pojištění, a to se vyplatí.

Ptej se na všechno na Facebooku

Na Facebooku existuje milion skupin Backpacking XYZ, kde se můžeš zeptat úplně na cokoli a nikdo tě za to nehejtuje. Lidi jsou schopni ti tam poradit i celý itinerář. Poznáš tam lidi na hike, případně zjistíš, kde strávit Vánoce, kde dobrovolničit atp. Např. Backpacking South America, Backpacking Colombia, Backpacking Ecuador, Peru Travel Community

Vždycky měj u sebe toaleťák a nikdy nejez salát

Ano, tohle je důležitý bod, platí na všechny hiky, na všechny vycházky do města, prostě pořád. Pokud nechceš použít ruličku denně, tak si taky dávej pozor na to, co jíš. Co vím, tak opravdu každý, kromě mě (možná je to tím, že jsem už dva měsíce před cestou jedla poctivě probiotika), měl nějaký střevní potíže. Z toho 90 % lidí v Bolívii, na druhým místě je Peru. Jeden Australan prý za dva týdny přišel v La Paz o 10 kilo. Radil mi, že za žádnou cenu nesmím jíst salát a meloun, protože obsahují kontaminovanou vodu. Že nemáš pít vodu snad zmiňovat nemusím. Ale! Potkala jsem několik lidí s filtrační lahví Lifesaver, co pili na cestě od Mexika až po Peru jenom vodu z kohoutku, a byli v pohodě.

5 hodin cesty autobusem znamená, že je to blízko

Vzdálenosti v Jižní Americe jsou úmorný, cesty autobusem trvají běžně 8-12 hodin (někdy klidně i 24), ale naštěstí mají velmi luxusní kožený široký sedačky, který lze sklopit až do 160-180 stupňů, takže se pohodlně vyspíš a nemáš oteklý nohy. V Peru je např. top bezpečná společnost Cruz del Sur, kde lístek koupíš online a stačí to den dopředu.

Další variantou je míň pohodlný co se týká sedaček, ale víc pohodlný, co se týká logistiky, kterou za tebe vyřěší někdo jinej - Peru Hop, Bolivia Hop, nově i Ecuador Hop. Autobusy, který jezdí po Gringo trail, jsou dražší než lokální autobusy (založili to týpci z Irska), kde si sám určíš, kolik nocí strávíš na určitým místě a v jejich systému pak nastavíš, aby tě autobus vyzvedl třeba přímo u hotelu. Navíc ze zřejmých důvodů v těchto autobusech potkáš jen turisty, takže je to dobrý na seznamování, a pak ty samý lidi potkáváš celou dobu v různých státech.

Co se týká cest, osobně bych je radila v noci. Zaprvé ušetříš za ubytování, zadruhé to uteče rychleji, a za třetí z mé zkušenosti o výhledy z okna nepřijdeš, protože je tam třeba 8 hodin poušť (sever Chile a pobřeží Peru). Nicméně prý stojí za to absolvovat cestu z Puna do Cusca přes den, protože je tam spousta památek, kde určité autobusové společnosti i zastavují.

Co mě pobavilo - v ceně lístku na autobus v Peru není jakýsi clo 3 soles, který musíš před vstupem do autobusu zaplatit ve speciálním okýnku, jinak tě nepustí do autobusu.

Další autobusový bizár je, že místní nepoužívají sluchátka, takže můžeš třeba 8 hodin poslouchat, jak někdo hraje Candy Crush nebo se dívá na film (odposlechnuto také na veřejném záchodě), nebo mu chodí notifikace. Takže jak říkám, lepší v noci, to místní spí.

Není bankomat jako bankomat

V Peru kromě společnosti Multired (kde je ovšem limit 400 soles na den), zaplatíš spoustu peněz na poplatcích (okolo 180 Kč). V Bolívii je zdarma určitě minimálně Bancofie. V Chile není zdarma nic, ceny všeho jsou jako pražský a poplatky za výběr jsou okolo 7 dolarů. Co se týká cen, tak Bolívie je rozhodně země zaslíbená. Seženeš tam např. 1 gram nejčistšího kokainu za 15 dolarů. Zatímco v Peru preferují platby v hotovosti, a pokud lze platit kartou, naúčtují ti k ní 3-15% commission, v Chile se na mě dívali jako na blázna, že chci platit hotově a nikdy neměli na vrácení.

Booking vs Hostelworld

Ubytování stačí zarezervovat den dopředu na Bookingu, i když ty nejlepší samozřejmě už můžou být vyprodaný. Zkoušela jsem se domlouvat s ubytováním i napřímo, ale vzhledem k tomu, že jsem v programu Genius 3, měla jsem to paradoxně přes Booking levnější než napřímo u hostelu. Co se týče hostelů v Jižní Americe, najdeš jich víc na Hostelworld. A platí pravidlo, že pokud se cítíš na party, ubytuj se v řetězci Wild Rover nebo Kokopelli. Pokud chceš nějaký luxusnější standard s restaurací a nechceš se s nikým moc bavit, jdi do Seliny.

Cestovní agentury fungují stejně snadno jako v Asii

Bála jsem se, jak budu jezdit na výlety, ale jak mi jedna moudrá kamarádka řekla: Nakonec uvidíš, že je to úplně stejný jako kdekoli jinde, tour si zarezervuješ den dopředu a jedeš. Co mě zaujalo, v Peru jsou vysazení na to, že součástí výletu musí být oběd nebo snídaně, někdy dokonce oboje, výlety jsou perfektně na čas a dobře zorganizovaný, ale jakýkoli vstupy a místní poplatky nikdy nejsou v ceně zájezdu. Co se týká hledání výletů, obvykle je nabízí tvůj hostel, případně existuje v každým městě ulice, kde jsou desítky agentur vedle sebe. Pokud preferuješ online, pak používej Find Local Trips místo Get Your Guide, je to mnohem levnější.

Ruiny bez tour guida jsou jenom šutry

Taková malá rada, protože myslím, že obecně máme v Čechách tendenci tvrdit, že průvodce nepotřebujeme, protože jsme přece zkušení cestovatelé a hlavně nechceme utratit prachy navíc (viz sekce o pivu), nicméně když zaplatíš drahej vstup na ruiny a pak tam stojíš a vidíš kolem sebe jen šutry bez popisků, věz, že bez všech těch historek jsou právě tohle vyhozený prachy.

Život ve výšce není legrace

Nikomu bych nedoporučila udělat to, co jsem udělala já - letět z Limy rovnou do Cusca (3400 m.n.m.). Spěchala jsem, protože jsem chtěla na 5-ti denní Salkantay trek na Machu Picchu ještě v suché říjnové sezóně (výhody oproti Inca trail - je o půlku levnější, krásnější výhledy, není třeba rezervovat dlouho dopředu).

Jenže to bylo předtím, než jsem potkala značný počet lidí, co mi řekl, že Huaraz je nejlepší místo v Peru, protože je to takový peruánský Nepál. Konkrétně Huayhuash 10-ti denní trek je prý druhý nejlepší hike na světě po Everest basecamp hiku. Takže jednak kvůli aklimatizaci, druhak kvůli větším peckám, bych doporučila jet z Limy prvně 9 hodin nočním busem na sever do Huarazu.

Další nebezpečí je, že pokud máte nějakou srdeční vadu, můžete po pár hodinách po příletu do Cusca/La Paz i zemřít (to jsem netušila, dokud jsem na hostelu nepotkala holku, co po příletu do La Paz strávila dva týdny v posteli s kyslíkovou bombou).

Když přistání přežijete, je vám 3-5 dní fakt hodně blbě - bolest hlavy, krev v nose, nespavost, únava, nechutenství, prostě nic moc začátek dovolené. A to i když jíš Sorojchi tabletky, denně několik čajů z lístků cocy a muňi, coca bonbóny, čicháš agua de floridu, piješ rehydratační roztok, nejíš maso a těžký jídla, jíš hodně cukru atp. Pokud se ve výšce 3-4000 metrů vyskytuješ dýl, já konkrétně měsíc, máš pak ještě navíc šíleně suchou kůži a rty, i když už je ti dobře (což ale neznamená, že se pořád nebudeš zadýchávat do jakýhokoli kopce).

Co se týká hiků, doporučuju si dovézt z ČR proteinový tyčinky a nápoje, protože v Cuscu jsem je nenašla a můžeš všude očekávat k snídani jen chleba s marmeládou.

Potkáš hodně lidí, ale budeš taky hodně sám

Snažím se tady propagovat, ať se nebojíte cestovat sólo, protože nejste nikdy sami, ale fakt je ten, že na téhle cestě jste taky hodně sami. Takže jsem si i dost pobrečela, máte ups and downs a nejvíc smutní jste, když strávíte dva týdny se super partičkou, a pak jste několik týdnů sami, protože všichni ostatní jedou jiným směrem, nebo mají plány, co nesedí do vašeho ne-plánu.

Ach ty levný vlny

Zkusila jsem surf na severu Chile v Arice a na severu Peru v Lobitos (něco jako chudá Ericeira Peru) a je až neuvěřitelný, jak dlouhý a stabilní vlny tam jsou. Do toho (skoro) privátní lekce s instruktorem za 20 dolarů (pro srovnání na Madeiře skupinová lekce 50 euro) a pujčení surfu a neoprenu na den za 10 dolarů. To chceš!

Malý pivo za 90,-

Myslíš si, jak v Peru ušetříš a ono ne. Služby jako ubytování a výlety jsou sice levný, nicméně s občerstvením je to horší. Pokud chceš evropský kapučínko, tak zaplatíš 60-90 Kč jako hipster v Praze. Dobrý kafe bohužel v Peru nečekej, protože kvalitní káva je určena na export a neumí ho připravit, takže se většinou setkáš s nic moc kafem nebo instantním - to je často servírováno ve fascinující formě jako už rozpuštěný koncentrovaný instantní kafe ve vodě, který si pak naředíš horkou vodou, taková peruánská verze na lungo. Cusqueňa malý pivo ve skle v restauraci (doporučuju pšeničný Trigo), je za pěkných 60-90 Kč. Na letišti v Limě jsem narazila dokonce na točený - velký pivo za 10 dolarů, pouze pro fajnšmekry. Jestli chceš šetřit, mušíš na menu del día za 60 Kč do velmi lokálních podniků (předtím se ale možná vrať do sekce o toaleťáku a salátu).

A co ještě?

A to je asi tak vše z mých hlavních poznatků. Znovu opakuju, že vám tu nebudu vykládat o tom, jak naplánovat trasu po Peru, kde se ubytovat atp., protože od toho je tu cestujemepoperu.cz. Na mým Instagramu nicméně uvidíš lokalitu po lokalitě, jak jsem cestovala a pár chytrých tipů ode mě. Začíná to TADY v Limě. Klidně mi napiš a doptej se, co tě zajímá.



Leden 2024