Vše nejen o nomádství na Srí Lance

Na Srí Lance jsem byla poprvé před 7 lety na dva týdny jako klasická chudá turistka v rámci své několikaměsíční cesty po jihovýchodní Asii viz tento článek. Od té doby jsem Srí Lanku ze všech JV asijských zemí doporučovala nejvíc, protože je tam vše - nádherný pláže, teplý oceán, skvělý vlny na surf, kopce, džungle, safari, čajový plantáže, levno, a je to takový příjemnější úvod do Indie (převážně s budhistickýma chrámama a více se usmívajícími lidma). Ale…

Hodně věcí se od té doby změnilo. Zejména po tom, co tam proběhla ekonomická krize a místní nemají momentálně na zaplacení nájmu, a proto musí pronajímat svoje domy. Jako třeba milá rodina, u které jsem měla byt - kdyžtak dám kontakt. A přišli digitální nomádi a expati, co skupují nemovistosti a staví zápaďácký kavárny. Nebo jsem to všechno minimálně nevnímala tak intenzivně jako letos v zimě, kdy jsem si zkusila žít dva měsíce v Ahangamě - hipster ráji surfu.

Bez spolubydlení se těžko hledají kamarádi

Jela jsem tam hlavně kvůli surfu. Bohužel jsem přijela s takřka zlomenou nohou, pak dostala ušní infekci, a nakonec si zlomila tři týdny před odletem palec na druhé noze. Při surfu. Takže jsem nemohla ani chodit (což až tak nevadí, protože tam nejsou chodníky a můj průmerný počet kroků byl asi tak 2000). Takže ze dvou měsíců surfování bylo nakonec pár týdnů. Doslova.

Taky jsem zjistila, že když jsem bydlela u místní rodiny a nechodila do coworku, bylo pro mě poprvé u "cestování" hodně těžký si udělat nový kamarády. Tinder (dokonce ani Bumble BFF) taky moc nefunguje. Je tam 90 % Srílančanů z pohledu ženy a 90 % Rusek z pohledu muže. Nehodnotím, konstatuju. Když už se tam matchneš, tak je ten člověk na cestě na letiště nebo do jinýho města.

Naštěstí jsem pro vás našla postupně řešení na socializaci:

Pro mě trošku zdravotně a citově prokletej pobyt, který asi ovlivnil moje vnímání všeho. Naštěstí jsem zjevně influencer a povedlo se mi přesvědčit 7 kamarádů, aby za mnou přijeli. Tak se pojďme podívat na to, co jsem jim o Srí Lance dopředu řekla.

Potřebuješ víza

V první řadě je zásadní vědět, že na Srí Lanku potřebuješ víza. Koupíš je TADY za 50 dolarů na MĚSÍC. Pak je zdarma můžeš prodloužit TADY o další dva měsíce. Pak případně opět prodloužit o další dva měsíce za dalších 50 dolarů. Tak nějak. V případě potřeby se ptej po místňákovi Rawi, kterej má evidentně monopol na řešení víz na Srí Lance pro cizince.


Vyřiď si místní řidičák

Mezinárodní řidičák je ti na Srí Lance k ničemu, potřebuješ si pořídit ještě ten jejich za 50 dolarů. Můžeš o to požádat online tady přes tuto společnost: https://aa.rento.lk/ (jinak musíš fyzicky na nějaký úřad v Colombu). Pošlou ti papír a plastovou kartičku do pár dnů. Platí jak pro skútr, tak tuktuk.


Půjč si skútr či tuktuk, nebo kup kolo

Ano, můžeš si půjčit i tuktuk. Třeba TADY. Pronájem skútru na měsíc by tě mělo stát 30,000 rupií. Pokud nejsi zvyklej na skútr a asijskej provoz, neučila bych se to zrovna na Srí Lance. Dobrá zpráva je, že si můžeš půjčit taky kolo, za 15,000 rps na měsíc. Pokud jsi tam dýl než na měsíc, vyplatí se kolo koupit. Kolo stojí okolo 20,000 - 30,000 a můžeš ho pak za stejnou (nebo vyšší) cenu prodat.

Začni se učit surfovat na Srí Lance

Nejoblíbenější surf spoty: Marshmellow, Gas Station, Lazy Left, S.K. Town, Hiriketiya.
Pro úplné začátečníky Kabalana nebo Weligama beach.

Nicméně, podle mě můžeš surfovat prakticky kdykoli kdekoli. To, co se naučíš na Srí Lance za tři dny, jsem se v Portugalsku učila několik týdnů. Takže pokud jste začátečníci, začala bych být váma rozhodně se surfcampem na Srí Lance. Určitě můžu doporučit surf-trip.cz a jejich Sea You House u pláže SK Town.

  • Půjčení surfboardu stojí 500 rupií (35 Kč) na hodinu.
  • Vlny sleduj na srílanských webkamerách: https://lankasurf.com/
  • Surfboard na delší dobu si můžeš pronajmout nebo opravit v podniku Indika.


Vyhni se ušní infekci a úžehu

Jestli sem jedeš surfovat a doteď jsi nepoužíval/a špunty do uší, je dobrý vědět, že asi každej třetí člověk na Srí Lance dostane ušní infekci (včetně mě i mé šéfky). Zejména pokud surfuješ po bouřce nebo ve Weligamě, kde je voda údajně hodně špinavá kvůli lodím, nebo jsi v nějakém zálivu jako SK Town. Taky surfuj jedině s kloboukem, jinak budeš později litovat úžehu. Sexy surfovací lycra oblečky si kup levně až tam, všechny plavky stojí tak 500 Kč, ušijí ti je i na míru (například zmiňovaný podnik SK Town Surf Shop).

To samý platí pro příjemný lněný oblečení. Nevoz moc hader, protože stejně jako já a moje kamarádky neodoláš a nakonec budeš nosit jen levný, místně šitý, lněný tílko, vzdušný kalhoty a košili (mrkni třeba SEM) a jako jediný boty potřebuješ gumový pantofle, protože se budeš ve všech kavárnách stejně zouvat. A tenisky (a něco teplýho) pokud jedeš do Elly nebo na Adam's peak - btw přisátý pijavice polij šťávou z limety a odpijí se ti z kůže, ozkoušeno v pralese opakovaně.

Kup si drogy v místní lékárně

Dobrá zpráva je, že ve srílanské lékarně koupíš poměrně cokoli bez předpisu, takže si tady nakup antibiotika, antibiotický kapičky do uší a léky proti bolesti do zásoby nebo jako suvenýry.

Kromě drog můžeš zajít i k ayurvédskýmu lékaři, který ti například v podniku Ayurvedic Drugs v Ahangamě během 10 minut změří tep, a řekne, která dóša u tebe není v balancu a navrhne ti bylinky na míru. Za to všechno zaplatíš okolo 5 000 rps (350 Kč). Stejně jako za masáž! Hodinovou ayurvédskou masáž dokážeš pořídit za 5 000 - 7 000 rps.

Ceny jsou relativní

Po dvou měsících v Ahangamě už jsem se těšila domů. A jedním z hlavních důvodů bylo, že už jsem neměla nervy dohadovat se s místníma tuktukářema, kteří jsou schopni z tebe udělat krávu, když ti nabízí, že tě svezou z Midigamy do Ahangamy za 1800 rupií. A když jim řekneš, že jsi tam dojel/a za 800, řeknou, že tě odvezou za 500. Takže ano, stále platí smlouvat, bohužel. Je to vyčerpávající. To stejný u ceny místního party autobusu, když máš batoh a nejseš opálenej, tak ti řeknou, že cena z Mirissy do Ahangamy je za 500, přitom reálná cena je 100. Vždycky jim řekni, že chceš vrátit nebo že chceš lístek. Cesta se soukromým řidičem z letiště v Negombu do Ahangamy (2,5 hodiny autem vs. 5 hodin vlakem a autobusem) se pohybuje mezi 15 000 - 26 000 rupií (vlak tě vyjde na 50 Kč:). Tady máš kontakt na pána, co tě sveze za 15 k +94 75 644 7327.


Pravda je taky relativní

Dalším důvodem pro moje nervové zhroucení byl boj s místními polopravdami. Srílančan vám nikdy neřekne ne (prosímvás, kývání hlavou ze strany na stranu neznamená "asi ne", znamená to "ano"!). Taky si budou vymýšlet nesmyslný argumenty pro něco, protože je jim blbý říct pravdu, a protože, ačkoli jsou to povětšinou budhisti, vás prostě chtějí ojebat. Nemůžeme se jim však divit, protože kvůli inflaci teď nemají na zaplacení ničeho. Ceny šly brutálně nahoru, asi tak jako v Praze. Jinak počítejte s tím, že když si budete chtít dát avo toast a kafíčko v hipster podniku, ceny jsou taky jako v Praze, i když jste na Srí Lance. Levný curry stojí 1000 rps v restauraci u někoho doma. Běžná cena za jídlo v podniku v Ahangamě je 3000 rps (a k tomu vám připočtou automaticky 10% service fee, a někde ještě 18% daň). Asi nemusím zmiňovat, že tyhle podniky vlastní převážně zápaďáci.


Fotky ubytování jsou taky relativní

Zkoumat fotky a recenze asi neplatí nikde jinde víc než na Srí Lance, protože realita je asi o 80 % horší. Obvykle obsahuje plíseň nebo rozbitou studenou sprchu. Nikdy nikdy si nebookuj něco, co má míň než 9 v hodnocení na Bookingu, a i tak očekávej, že to nebude takový, jak sis to představoval/a.


Pozor na dengue

Nekupuj drahý spreje proti komárům s deet 50 v Česku, kup si místní přírodní Citronellu za 50 Kč nebo velmi nepřírodní, ale zato účinný, Sofell s nevinnou vůní dětského mýdla za 100 Kč. Koupíš ve večerce nebo v lékárně. Dengue je reálná věc, a když jsem tam byla já, v Ahangamě byl zvýšený výskyt a jezdily tam něco jako práškovací vozy proti komárům a vláda kontrolovala domy, zda dodržují protidengue opatření. A znám spoustu lidí, co skončili v nemocnici. S doživotními následky.


Pozor na výpadky elektřiny

Vem si cestovní lampičku nebo čelovku. Pokud se tam chystáš pracovat, tak i náhradní baterku do zásuvky. Občas není elektřina celý den, ale to jen výjimečně. Častý je ale výpadek kolem 19:00 na 30 minut až hodinu, kdy mají zrovna všichni nomádi cally s Evropou (protože jsou tam tři odpoledne). Taky potřebuješ redukci, ale neptej se mě jakou, ani jedna z mých dvou tam nepasovala, tak jsem nakonec využila triku s propiskou (zamáčkneš s ní věc, co je v prostřední zdířce a zároveň vložíš svůj kabel do zásuvky - ideálně když je zrovna vypnutá).

Co se týče internetu, na většině ubytování vám budou tvrdit, že je tam optický internet, ale to jen proto, že neví, co to je. Domácí internety moc spolehlivý nejsou, a tak jsem celou dobu pracovala přes hot spot. Doporučuju simkartu od společnost Hutch. Měsíční neomezený data koupíte za 1500 rupií (120 Kč). Případně kup Dialog. Mobitel se neosvědčil. Hlavně si nekupujte žádný drahý turistický balíčky na letišti, ale pěkně s cestovním pasem do místního podníku s nápisem SIM, kde vám to všechno sami nastaví.


S VISA kartou moc nepochodíš

Místní bankomaty nemají v oblibě kartu Visa. Často jsou u nich fronty a někdy jim dojdou peníze. Nejvíc se osvědčila banka Bank of Ceylon.

Kdo nemá rád pálivý, cibuli a česnek, tak má smůlu

Curry je národní, a víceméně jediný jídlo, v minimálních obměnách. Miluju a mohla bych jíst každý den. Kdo ale jako moje kamarádky nemá rád nebo nemůže jíst česnek, cibuli a nemá rád pálivý, tak to má docela blbý. Pak ještě zkus palačinky Hoppers (podle mě úplně zbytečný jídlo bez chuti). A Kottu Roti, nasekaný smažený nudle se zeleninou. Jo a samozřejmě moc mňam kokosový placky Roti s čočkovým dhalem. Nebo kokosový palačinky. To vše zapít kokosovou vodou.

King coconut je paradoxně levnější než voda. Pivo Lion (jediný pivo) není dobrý (chybí mu podle mě bubliny) a stojí 70 Kč. Víno je drahý, seženeš ho ve speciálních obchodech s alkohokolem, stejně jako pivo, ale nejlevnější lahev stojí 3500 rupií. Vzhledem k cenám alkoholu bych sem doporučila jet zrovna když máte suchý únor. Taky je tu hnusná čokoláda (dokud ovšem nenajdeš kokos zalitej v čokoládě). Prakticky tu nejsou sýry, a pokud jsou, tak drahý a divný, takže jedinej přísun proteinu je paneer a curd (tvaroh). A co tu taky není, jsou kvalitní houbičky na nádobí! A menstruční tampóny. To sice nesouvisí s jídlem, ale je to důležitý. Stejně jako že prodávají malý kondomy.

Foodie mapa od jednoho nomáda je TADY.


Ahangama party rozvrh ve zkratce

Obecně doporučuju si přečíst k Ahangamě tento blog, kde je všechno důležitý 23 awesome things to do in Ahangama. Ano, zkusila jsem všechno, dokonce i tetování s Nisalem schvaluju.



Nemocnice jsou přívětivější než u nás

Vzhledem k tomu, že jsem v nemocnici trávila každý týden, vám můžu doporučit menší soukromou kliniku Asia Medihealth ve Weligamě, kde mají i rentgen, a větší soukromou kliniku Asiri v Galle. Na vyšetření jsem nikdy nečekala dýl jak 15 minut a vždycky stálo (i s hromadou léků, co ti nasypou do papírových pytlíků a vůbec netušíš, co jíš a jaký to má vedlejší účinky) okolo 2000 - 5000 rupií (200 - 400 Kč).


A to nejdůležitější na konec - sezóna je na jižním pobřeží od listopadu do dubna. Pak se jezdí do Arugam Bay!


Stuth-tee (se nauč)!



Březen 2024