10 věcí, co se vyplatí vědět (nejen backpackerům) o cestování na Srí Lance

1. Lidi jsou tu skvělí - usměvaví, přátelští a umí anglicky.

Alespoň to byl můj prvotní dojem, ovšem v porovnání s Indií. Ano, umí anglicky, hodně často (rozuměj vždy) uslyšíte: You from? Po 14 dnech začnete být po vyslechnutí této věty lehce aktivně agresivní. Taky místní snadno ucítí v každé pro vás nevinné konverzaci příležitost k vlastnímu businessu, třeba jako pán, kterého jsem potkala v Galle a chtěl mi udělat taxi k želvičkám, nebo pán, co mě sledoval na motorce v Elle a tvrdil, že vlak už dnes nejede. A jel. Nebo jako příležitost k manželství. Třeba jako můj spolucestující v autobuse po cestě na letiště, který si se mnou natajňačku dělal selfíčka, i když jsem mu ostentativně dávala najevo, že se s ním bavit nebudu otočením se zády k němu.  Nebo děti křičící na vás: What's your name? School pen! (ano, vemte si s sebou pár dárečků). Ale pak jsou tu i takoví rozkošníčci jako paní recepční ze sesterské sítě nejlevnějších hostelů i se snídaní (Colombo Airport Luxury Hostel a Kandy City Monkey Hostel), které vás objímají a u vašeho odchodu říkají, že "Today is a sad day", nebo slečna spolucestující ve vlaku, která vám dá mandarinku, nebo rybář, co vás pozve do své chatrče a nic za to nečeká (a vy mu chcete dát alespoň něco, tak mu dáte oblíbený lokální výherní los. Podle jeho pozdějších posunků jsem vydedukovala, že snad i něco vyhrál).

2. Doprava je úžasná - levná, na čas, se spoustou hudby, panorámat a interakcí s místními.

Rozhodně doporučuju využívat jen a pouze vlaky (a stát v prostoru otevřených dveří, kde se vám naskytnou neuvěřitelný výhledy po cestě z Galle na jih nebo z Elly do Haputale) a autobusy. Šest hodin z Matary do Elly uběhlo jako nic, neb jste jediní bílí na palubě a posloucháte místní hity a pozorujete, jak řidiči žvýkají betel - místní drogu, aby se udrželi v pozoru - pak taky koordinátora autobusu, který vybírá peníze a má všechno pod kontrolou. Někdy až moc, ale o tom níže. Pozor na to, že první lavice je vždy vyhrazená pro mnichy. Můžete tam sedět, ale rozhodně byste, minimálně jako žena, nemohli sedět vedle něj.

3. Srí Lančani jsou buddhisti. Takže nekradou. Aneb tělový pás na cennosti se vyplatí nosit opravdu na těle.

To si takhle jedete ze Sigiriye (respektive vedlejšího levnějšího kopce, ze kterého vidíte na Sigiriyi - Pidurangala) do Kandy a celý bus je plný, jste s Čechem Adamem, jedním z asi 20 zajímavých nových kamarádů, který jste za těch 14 dní "o samotě" potkali (od Holandaňky, která se živí při cestování cvičením jógy v hostelích na pláži, přes Norku, která vás pozve na večeři a chce vám koupit sim kartu, Švédy, kteří s vámi chtějí cestovat s řidičem, Britku, která je ve vašem hostelu jako recepční přes Workaway, až po skupinu Čechů, se kterými vystoupáte na Adam's Peak, jenž cestovali s CK Mundo a znají lidi, se kterýma jste byli s Mundem vy kdysi v Albánii.). No a koordinátor vás usadí na kožešinu v prostoru mezi řidičem a dveřmi, kam se za normálních okolností odkládají krosny. Pak nám nějak složitě vrací peníze. Broňa, která má lehkou obsedantně kompulsivní poruchu, kontroluje v průběhu jízdy obsah kabelky. A pás s dolary a rupiemi nikde. Pas si naštěstí nechala zamčený ve skříňce v hostelu (nezapomeňte na vlastní zámek viz co sbalit s sebou). Jinak by druhý den neodletěla. To mi připomíná rozhovor s jednou Srí Lančankou na letišti, která se rozhodla žít raději na Bali a divila se, že jsem používala sama autobus. Jestli jsem prý neslyšela všechny ty zprávy, kdy autobus odbočil na polňačku a tam několik chlapů znásilnilo poslední ženu v buse. No, neslyšela.

4. Kdo šetří, má za tři. Nebo taky minus tři.

Můj plán byl tu utratit maximálně 10 000 Kč. Povedlo se mi šetřit (zejména s každým tuktukářem jsem se nemilosrdně hádala o každých 100 rupií, rozuměj 17 Kč, dokud se mi nepodvolili, protože: Prosímvás, já byla v Indii. Takže jako vím, jak to chodí. A jedla jsem dost často výborný kokosový sušenky Hawaiian a nejlepší banány na světě jsem tahala neustále s sebou). Vypadalo to, že odletím s útratou 8000 Kč. Ale ne, 3000,- mi byly nakonec odcizeny ve zmíněném autobuse, před zraky mnicha v první řadě. Celý bus vypadal jako by se domluvil. Tvrdili, že to se určitě nestalo, protože tady nikdo nekrade. Přece. Let it go, říkala si vytočená Broňa. Jak řekla moje kamarádka: Musíš to brát jako recyklaci koloběhu peněž. Třeba je zrovna ten člověk fakt potřeboval. Až je budeš potřebovat ty, zase se nějak vrátí. To je fakt. V Bangkoku mi třeba narvala slečna plnou hrst peněz, co jí zbyly z Bali a řekla, ať si tam za ně koupím melounovej džus. Každopádně pro snížení nákladů je ideální, když cestujete ve třech a pronajímáte si pokoj s přistýlkou (cca 1000 rupií na osobu). Respektive i ve dvou vás to vyjde kolikrát levněji než mě samotnou hostel. A ad krádeže a pojištění - ta zmínka o pojištění odcizení hotovosti - jen pokud jste je vybrali z karty, ke které máte pojištění, maximálně 24 hodin před incidentem.

5. Plánovat cestu se vyplatí. A nebo taky ne.

Už víme, že jsem posedlá plánováním. Na Srí Lance jsem ještě byla "fast traveller". Pokud tam chcete všechno stihnout a ještě si hodit týden relax, potřebujete tři týdny. Jediný dobrý na mým natřískaným plánu bylo, že jsem shodou okolností naplánovala trasu opačným směrem než většina turistů a baťůžkářů, takže jsem jezdila většinou v MHD sama a všude se vlezla i s batohem. Měla jsem totiž sraz s českýma kamarádkama v Mataře (doporučuju ubytování v Sea Sand Resort na nádherné Polhena Beach), ty už tam totiž završovaly 4. týden své dovolené. Doporučený mini itinerář je tedy: Colombo - Galle - Mirissa - Matara - Ella - Haputale - Adam's Peak - Kandy - Dambulla - Sigiriya. V Mirisse je nádherná pláž a vedle ve Welligama Bay si můžete vzít hodinu a půl surfování s privátním učitelem za 400 Kč. V Haputale je skrytý ráj čajových plantáží. Pro mě nejkrásnější a příjemně chladné místo, takřka bez turistů. Práce na plantáži vypadá pohodově, ale paní sběračka nám říkala, že ji šíleně bolí záda. Ubytujte se v Top Holiday Hotelu, žádný luxus nečekejte, spíš naopak, ale čekejte skvělý domácí curry a dál a pána, který má s Čechy spoustu zkušeností a sežene vám cokoli si přejete. K Elle vám přikládám fotku plánku, jak na ni vystoupáte sami bez průvodce a sklídíte tak spoustu obdivných pohledů.

6. To mango není pro vás, ale pro opice.

Až budete v Dambulle, nebo kdekoli jinde, a budete mít chuť na mango, nekupujte si ho nikde před chrámem. Nebo vám skočí opice za krk a vaše slaďoučký mango vám vezme. True story.

7. Komáři jsou (ne)skuteční a slunce ještě skutečnější.

Nikde jinde se vám nebude hodit repelent a síť proti komárům víc než na Srí Lance (místní mají často díry). A taky se mažte padesátkou. I když se chcete opálit. V noci se vám ale kromě komárů naskytne pohled na měsíc, který dorůstá opačně a obrácený velký vůz.

8. I v hostelu se dá snadno souložit.

V Mirisse doporučuji, kromě úžasné pláže a piňa colady z čerstvých ananasů, ubytovat se v hostelu First, kde můžete dobrovolničit i přes Workaway. Nedoporučuju, překvapivě, spát v hostelu Hangover. Jak již název napovídá, stát se vám tam může na pokoji cokoli (odposlechnuto živě).

9. Adam's Peak nevynechejte. Ale pozor na pijavice a lýtka.

Jeden z nejsilnějších zážitků je výšlap 5000 schodů na posvátné místo, které propojuje všechny náboženství. O pijavících jsem nic předem nenačetla, ale prý tam bývají. Čelovka se hodí. Místní to ale vše zvládají jen v žabkách a zimní čepici. Já osobně nemohla ještě tři dny po výšlapu používat lýtka, jak byly tvrdý.

10. Počítejte s tím, že se vám při praní v hostelu poztrácí pár kousků oblečení.

Což je blbý zejména, když máte vše přesně na počet. V lepším případě dostanete zpátky něco sepranýho, malýho, velkýho, nebo třeba cizí tanga.

Takže tak. Na otázku, kde se mi líbilo nejvíc, většinou odpovídám, že bych určitě doporučila právě Srí Lanku, neb jsou tam nádherný pláže, čajový plantáže, hory, pláně, safari, prales a skvělý a levný jídlo. All in one. Takže - kdy jindy než letos?

Březen 2016