Moje "Eat, pray, love".

Bez toho eat. A love.

Předpokládám, že vás už napadla otázka, jak jsem k nápadu odjet pryč na 3 měsíce vůbec dospěla (s důrazem na slovo dospělá), ačkoli někteří podobné příběhy v poslední době asi slyšíte často. Byla vyhořelá, dala výpověď, odjela a založila úspěšný byznys. Z nešťastné lásky se rozhodla všechno prodat a odjet na druhý konec světa, kde potkala životního partnera a je teď konečně šťastná. Všechny ty příběhy mají jedno společné - končí dobře. Musím vás zklamat. Můj příběh začíná směsicí všeho možnýho a nevíme, jak (a jestli vůbec) skončí.

Zůstává otázkou, kolik žen se tímto nápadem inspirovalo po přečtení knihy či zhlédnutí mnohými zatracovaného filmu Jíst, meditovat, milovat. Přiznám se, že jsem lehce ovlivnitelná žena, která miluje jídlo a cestování, takže jasná cílovka. Nicméně tehdy, před čtyřmi lety, jsem si ještě myslela, že cestovat několik měsíců po světě si může dovolit jen Američanka za vodou s vizáží Julie Roberts. Tehdy jsem ani nevěděla, co je to ašrám a co všechno obnáší jóga a meditace. Vyhořelá jsem ale byla. Počkat, počkat - po roce práce po vysoké škole? No, minimálně jsem teda musela být docela v hajzlu. Každopádně jsem věděla, že to chci - Indie, ašrám, cestování, dobrovolnictví... Ale neměla jsem na to koule, finance ani znalosti. Tak jsem změnila alespoň práci, avšak střídavě každý rok se podobná situace se stejným nutkáním opakovala. Dala jsem se teda díky mé nové kolegyni na jógu pro zmírnění tohoto napětí.

A pak přišly všechny ty internety se servery s akčníma letenkama a rady, jak cestovat superlevně a motivační plakáty o tom, jak ten život nežijeme, ale jenom krájíme a jeden můj ex-přítel (jehož smysl v mém životě už teď konečně chápu, takže díky ti!) s jasnou vizí na prvním rande, že chce jet minimálně na půl roku na (svatební) cestu kolem světa. Jasně, říkala jsem si, to mi bude třicet, nikdo mě pak už nezaměstná, měla bych rodit děti a hlavně - kde na to jako vezmu? To bylo bezpředmětné uvažování, protože na rozchodovou otázku: A co vadí tobě na mě? Odpověděl: No...že seš taková městská holka.

O rok a mnoho seberozvojových knih později a jedno sezení s koučkou za kafe (vůbec ne skrytá reklama na akci Káva s koučem, opět díky) to tady bylo. Rozhodnutí! Splnit si sen, co se za ty roky poskládal z malých střípků - ašrám, Asie, baťůžkářství, dobrovolnictví, jóga a hlavně SAMA. Protože - kdy jindy, když ne teď?

Ještě před půl rokem byste mě našli, jak se snažím lapit kamarády na sítích do sítě, aby se mnou odjeli na 14 dní do Thajska. Marně. Vždycky se našel jeden z pěti důvodů, proč nejet: je před výplatou, nemůžu si vzít dovolenou, nemám teď našetřeno, už nemám dovolenou, přítelkyně mi to nedovolí... Kolegyně v práci nadšená radila: Tak si najdi někoho na cestování na seznamce! Ne, díky. Nechci riskovat, že skončím 14 dní na dovolené snů s nějakým psychopatem. (Tady ale musím uznat posun od té doby a případné tipy pro lidi, kteří něco podobného řeší - cestovatelské skupiny a seznamky na FB).

No a jednoho dne mi přišlo jet sama jako nejvíc nejlepší nápad, protože, jak se říká mezi cestovateli - když cestuješ sám, nejsi nikdy sám.

A co jsem odpověděla koučce na otázku, co mi brání v tom to udělat?

Nábytek! A příjem.

Takže proč?

Pro ty, které nebaví číst souvislé texty si to shrneme. Možná si to totiž budu potřebovat na cestě sama připomenout.

Proč tohle sakra dělám?

1. miluju cestování

2. chci už dlouho do Asie - zn. všude a hned!

3. mám osobní krizi v práci - chybí mi motivace, síla, kreativita, nadhled a smysl, jsem zhnusená Linkedinem a honěním si eg některých přispěvatelů (mezi které zřejmě patřím)

4. pocit stagnace v Brně, s přáteli i se životem obecně (poprvé po 28 letech, na Brníčko nedám ale stejně dopustit)

5. potřeba zkusit něco nového

6. touha vyjít z komfortní zóny a něco si dokázat

7. nutkání zbavit se zbytečných materiálních věcí a cestovat na lehko

8. vždycky jsem chtěla zkusit psát

9. chci vám ukázat, jaký je "eat, pray, love trail" upřímně a bez pozlátka

10. poznání nových lidí, jejich příběhů, chutí a vůní (ne těch lidí, ačkoliv...)

11. chci nejen cestovat a brát, ale taky dávat - dobrovolničit na místě

12. ráda bych se konečně pověnovala důkladněji józe a meditaci

13. jsem introvertní attention whore (jak mě nazval exkolega ajťák - btw je to náhoda, že mi to Word přepsal na auťák?)

14. ráda píšu seznamy ☺

A tenhle blog, ač teda nesnáším slovo blog, takže budeme říkat (elektronické) (de)motivační zápisky jedné (malo)městské slečny, by vás měl v ideálním případě pobavit, někoho informovat, že žiju (mami), někoho snad inspirovat nebát se (nebo bát, uvidíme) dělat podobná rozhodnutí a když už se někdo rozhodne, ráda bych zde podala i návod, tipy a triky, jak toho prakticky docílit.

PS: Slibuju, že se tady nebudu natáčet v plavkách při masáži na pláži v rezortu a zaprodávat se za ubytování a affiliate linky. To není mým cílem. Ale pokud víte o někom, kdo by mě ubytoval někde na zemi nebo zašel na místě na pivo, dejte vědět.

PS2: Tohoto si radši udělejte print screen, kdybych se pobláznila, smazala to tu a začala sem dávat nicneříkající videa o tom, jak se mám za peníze z vašich prokliků skvěle.

PS3: Kdyby tu někomu něco chybělo nebo přebývalo, budu moc ráda, když mi to řeknete.

Prosinec 2015