MAXIMÁLNÍ PŘÍSPĚVEK K MINIMALISMU

S myšlenkou minimalismu mě seznámil poprvé ex-přítel, za což mu patří můj upřímný dík. Ačkoliv tehdy jsem měla pocit, že mě jen nechce pozvat na večeři, zřejmě to v konečném důsledku plnilo vyšší cíle.

Jeden z českých blogů, který mě k tomuto tématu zaujal je http://www.minimalist.cz/o-projektu/ a jak se zde píše - méně mít, více žít. Jednoduchá zásada pro plnohodnotný život. Kdyby to někoho zajímalo víc, na naučmese.cz (jehož zakladatel a minimalista má taky zajímavý blog) je dokonce o minimalismu kurz.

Já jsem maximalista. Nebo minimálně jsem maximalistkou byla. Ještě před rokem jsem měla potřebu mít všechno vybavení bytu i šatníku, které chci a v ideálním případě hned. Zřejmě je to ještě následek odpírání si věcí v dětství a zejména dospívání, neb jsem patřila spíše do proletářské rodiny (tatínek narážku jistě ocení), čímž ale nechci říct, že by mi snad někdy něco podstatného chybělo (kromě cestování), i tak se totiž považuju za rozmazleného jedináčka (i když mám tři nevlastní bratry).

Pár měsíců před tímto rozhodnutím jsem si přestala kupovat oblečení a zjistila jsem, že stejně střídám dokola vždy jen maximálně 20 % celého šatníku. Značně jsem též omezila své večeře a vínečka po kavárnách. Bohužel nejsem jedna z těch, kteří by na tuto cestu šetřili svědomitě celý rok či déle. Ale jisté náznaky tam byly. Velice konkrétní návod, jak na to, najdete například zde: http://dobaletova.cz/tipy-a-rady/7-tipu-jak-nasetrit-na-cestu-kolem-sveta-za-par-mesicu/ nebo v Travel Bibli, o které budu ještě v budoucnu mluvit.

Před cestou jsem se rozhodla prodat 90 % svého nábytku, ze kterého pak můžu žít skoro celý měsíc v Asii. Nájem jsem taky pustila - ostatně platit 6000 tři měsíce bez příjmu určitě nepřichází v úvahu. A v těchto momentech jsem vděčná, že nemám hypotéku...a další závazky a děti a práci, od které se nemůžu odtrhnout. Současný kolega ajťák moje nadšení při tomto proslovu ale nesdílel. Řekl: No, mě to teda připadá spíš smutný. Jsem ráda, že konečně beru něco, co někomu přijde smutný, jako skvělou příležitost k tomu být šťastná. Protože #kdyjindy že.

Takže tady zpět k tomu, jak je absurdní, že moje odpověď na otázku - co mi brání v tom tohle celé udělat - byla NÁBYTEK. Na mou obranu - slyšela jsem to následně od víc lidí. Věci mi tedy brání v tom žít život tak, jak chci. Věci a systémy nás ovládají natolik, že si ani neuvědomujeme, jak jednoduché je se jich zbavit. Teď zním trošku jako vesmírní lidé. Takže moje rada: nenechte se prosím očipovat :)

Skoro všechen nábytek odkoupila nová spolubydlící, takže ho tu můžu vesele nechat a k mému překvapení mi v práci místo výpovědi nabídli neplacené volno. Tak, nábytek i práce, vše vyřešeno během hodiny. O tom jak funguje taková "career break" se rozepíšu v dalším příspěvku.

Co se týká financí ohledně této cesty (věřím, že je to hned první nebo druhá vaše otázka, alespoň mě vždycky zajímalo, kde na to ti lidi sakra berou) - dle všemožných rad a článků počítejte se vším všudy náklad v průměru 50 dolarů na den (i po přepočítání letenek, očkování, víz atp.). Já s tím takhle počítám. Uvidíme, kdo se přepočítal.

Poslední dodatek ke kapitole o minimalismu - i z tohoto důvodu jsem se rozhodla cestovat jen s příručním zavazadlem. Jak to udělám a do čeho se dočtete v kapitole o zavazadle a balení.