JAK SE DĚLÁ CAREER BREAK (DANCE)

Většina z vás už asi slyšela o sabatiklu v době studií na VŠ. Pan profesor tady není a nebude, má sabatikl. Není to nemoc ani punková kapela. Je to - dle wikipedie - tzv. tvůrčí volno, které je buď placené, částečně placené nebo neplacené. Volno poskytované vysokými školami za účelem sebevzdělávání nebo psaní publikací v délce 2 - 12 měsíců.

Tuto myšlenku v posledních pěti letech adoptovaly i některé další byznysy a některé z nich ji dokonce implementovaly do svých interních směrnic. Takže pokud splníte podmínky - například 10 let práce pro danou firmu, můžete dostat až rok volna a společnost vám bude vaše místo držet. Někdy vám i cosi přispěje, záleží na nastavení tohoto benefitu.

Career break je tedy určitý čas v délce měsíce až několika let, kdy máte pauzu od svého klasického zaměstnání. Je buď formální - implementovaná ve směrnicích či v zákoně (akademický, manažerský benefit, mateřská, rodičovská dovolená) nebo neformální - v našich podmínkách nejčastěji neplacené volno nebo prostě čas na nebo mimo ÚP (úřad práce), kdy se věnujeme sobě, jiným, kdy se vzděláváme, rozvíjíme, cestujeme, dobrovolničíme, zotavujeme, pracujeme na projektech atp. Nepleťte si ale prosím career break s nezaměstnaností...

Co obnáší career break prakticky?

  1. varianta neplacené volno - zaměstnavatel za vás bude platit měsíčně 1337 Kč (v roce 2016) zdravotní pojištění (ale vy tuto sumu musíte jednorázově nebo měsíčně zaměstnavateli na účet zaslat, pokud ovšem nemáte extra štědrého zaměstnavatele, který vám to odpustí, jako třeba Lenka Mýdlová z LMC, která se o své zkušenosti s job break rozepisuje zde). Sociální pojištění není povinné.

  2. varianta úřad práce (nebo taky ne) - přihlásit se na úřad práce je vaše volba, ne povinnost. Pokud máte štěstí na paní u okýnka, můžete se domluvit na tom, že za vás zdravotní platí ÚP. Pokud plánujete jen měsíční pauzu, můžete dostat taky podporu a domluvit si pravidelnou schůzku na déle než za 14 dní. Jinak dáte zdravotní pojišťovně oznamovací formulář a budete jí posílat každý měsíc 1337 Kč nebo si to předplatíte. Když ovšem zůstanete na cestě 6 měsíců  a déle, můžete se odhlásit ze zdravotní pojišťovny úplně a neplatit vůbec nic. Opět platí, že sociální pojištění není povinné.

Dle tohoto příspěvku na wikipedii údajně momentálně 75 % britské pracující populace career break zvažuje a ročně si ji zkusí 90 000 lidí. Tento zvyk v Anglii vyrostl z tzv. gap year, pauzy po maturitě nebo vysoké škole, kdy se absolvent rozhoduje, co bude v životě dělat a snaží se načerpat inspiraci a zkušenosti ve světě. Teď mě napadá, že tato tradice vychází už z pohádek, kdy mladíčci vyráželi na zkušenou a hledali zámky i s princeznama. (A stále jsem v šoku z pohádky Tři bratři letošních Vánoc a z perverzního vztahu Karkulky s Myslivcem.) No ale zpět do reality. Gap year je sice fajn, ale dle mého názoru je pro člověka mnohem přínosnější právě career break o několik let později, když už to má člověk v hlavě i na účtě srovnáno a má jasně nastavená očekávání a cíle. Jinak to může sklouznout k poflakování se a následně ještě většímu zmatení absolventů bez pořádné pracovní zkušenosti.

A to už se dostávám k tomu, jak tuto případnou mezeru v CV - career break - vysvětlit na pohovoru. Když jsem zvažovala, zda dát výpověď nebo si vzít neplacené volno, známý, taky pracující v EJČÁR mi radil: To ber, jak jinak to pak obhájíš v životopise? Tak předně - do firmy, kde by se mě na to s opovržením ptali, bych vůbec nikdy nenastoupila!

Jak to tedy ale obhájíte? Upřímně a s nadhledem. Vysvětlíte, co vám to všechno dalo a vzalo, co jste se během té doby naučili a jak z této zkušenosti a nápadů budete těžit v tomto případném zaměstnání či soukromém životě. Podívejte se na tento skvělý TED talk Stefana Sagmeistera ze stejnojmenného designérského studia, které nesmírně obdivuji (stejně jako partnerku studia Jessicu Walsh s jejím projektem http://fortydaysofdating.com).

Sagmeister každých 7 let zavře na rok své studio. Tvrdí, že na nápadech, které vznikly během jeho roční pauzy, byly postaveny všechny projekty, které úspěšně dokončil v následujících sedmi letech po svém návratu.

Nemyslím si, že je career break jen vymožeností manažerů a rozmazlené generace Y, do které se sama řadím. Je to způsobeno i tím, v jak zrychleném prostředí žijeme, kolik informací musíme denně nasát, abychom byli v obraze - emaily, blogy, letenky, trendy v životě, trendy v práci, sociální sítě... Tak jako my máme vysoká očekávání a možnosti, stejná očekávání a zvýšené nároky jsou kladeny od narození i na nás. A to rychle lidskou kapacitu vyčerpá.

Proto jsem se cítila nepříjemně, když jsem se snažila své matce, která pracuje takřka 40 let pro jednu společnost (a z toho je asi 20 let vyhořelá), vysvětlit, že já sice nejsem vyhořelá, ale mám k tomu blízko a pokud chci být i nadále produktivní a kreativní zaměstnanec a spokojený člověk, musím tohle udělat. Reakcí k mému překvapení nebyl výkřik typu: No ty ses zbláznila! A kde na to jako vezmeš?! (Na toto jsem měla připravené argumenty.) Reakcí bylo ticho a pláč. Na to není žádný argument. To chce čas.